Narodil jsem se v hornickém městě Karviná na severu naší republiky. Otec byl horník, matka v domácnosti. Bylo to ve třetí čtvrtině minulého století. Narodil jsem se v Ráji a žil v Mizerově, což jsou čtvrti našeho města. Často mne označují jako „Husákovo dítě". A žil jsem nedaleko polských hranic. A vlastně na Slovensko to nebylo taky daleko. Nejvíce mne ale děsilo, že bych měl snad fárat do dolu taky...

Navštěvoval jsem celkem čtyři různé základní školy a přitom jsem bydlel na stále stejném místě. Jen jsem prostě pokaždé spadal pod jinou školu. Stačilo mi jen osm tříd základní školy. Maturoval jsem na gymnáziu, obor mat-fyz, ze čtyř předmětů (Matematika, Informatika, Čeština a Angličtina) s klasifikací v posloupné číselné řadě známek. Jak říkal předseda maturitní komise, měl jsem štěstí, že jsem nematuroval z pěti předmětů.

Absolvoval jsem vojenskou základní službu u VÚ 9967 Beroun a jsem rotný se specializací "Spojař". Nicméně jsem fyzicky vykonával práci písaře - nejdříve útvarového a později praporního. I přesto, že se denní rozkaz psal na psacím stroji a množil na cyklostylu, zasloužil jsem se o zavádění moderní výpočetní techniky do armády. Oproti předchozím generacím jsem však byl jeden z prvních, jejichž plná vojenská služba trvala jen 12 měsíců.

V mládí jsem zpíval v dětském pěveckém sboru, občas v televizi a rozhlase. Dostal jsem se i za hranice tehdejšího Československa, nejdále do Svazu sovětských socialistických republik, konkrétně do hlavního města Moskvy. I dnes si ještě občas zazpívám veřejně. Mám také základní hudební vzdělání. Byl jsem sólový zpěvák, obraceč klavírních not, i sólista na dřívka a hlavně na Vozembouch. Až takhle bude někdy klid, řeknu vám, jak jsem s Vozembouchem cestoval do Moskvy a co se dělo při letištní kontrole. Prý byste si to poslechli rádi znova!

Můj Y chromozom je v rodině v drtivé menšině. Mám totiž dvě dcery, manželku, matku, sestru a tchýni, což kompenzuji svým IT oborem, kde jsou zase převážně muži. Nechybí mi životní nadhled a optimismus, protože už jsem se dostal do tzv. "středního" věku. Dává vám to jistou životní moudrost a dost věcí berete s humorem, i když uznávám, že u mně dost specifickým. Životní zkušenosti samozřejmě čerpám i z mnohaletého manželství a také z pubertálního věku dcer. Pokud se mám ohodnotit jako osobnost, popíšu se jako introvertní extrovert.

První počítač jsem začal krotit v roce 1987. Pracoval jsem v grafickém studiu, pomáhal vydávat obecní časopis, vzdělával nezaměstnané v Microsoft Office v rámci rekvalifikačních kurzů, vedl IT oddělení u nadnárodní společnosti a pomáhal firmám dělat elektronickou fakturaci, abych zakotvil ve velké firmě zpracovávající ropné produkty na pozici IT architekta. Přispěl jsem do několika odborných knih, psal do tištěných časopisů o IT a mé články najdete na českých IT webech. Občas i přednáším na různých konferencích. Stále jsem však jen samouk, co se vypracoval.

V mládí (lépe řečeno v minulém století) jsem vyhrál celostátní literární soutěž nazvanou "Požární ochrana očima dětí", svou absolventskou prací s legendárním citátem Leonarda da Vinciho jsem natrvalo ovlivnil filozofii sborového studia Permoník. Psal jsem blog roku 2008, který jsem měl na root.cz a mé články najdete na mnoha českých odborných IT webech, namátkou třeba root.cz nebo linuxepres.cz. Začínal jsem v tištěném časopise Linuxexpres, který ale dnes už papírově nevychází.

Domluvím se česky, anglicky a polsky. Rozumím a čtu ve slovenštině a využívám toho, že můžu odpovídat česky. Leccos pochopím a přečtu v němčině či ruštině. Mám základy hudební italštiny - mezzo forte nebo capo di tutti capi. Porozumím něčemu v Pascalu, BASICu, Markdownu či Javascriptu. Kolikrát že jsem vlastně tím člověkem? Taky dost kulhám ve větě Moje vznášedlo je plné úhořů. Ale třeba "Uti vår hage där växa blå bär" zní taky dobře...

Rád používám svobodný software a sám do komunity přispívám. Podpořil jsem řadu projektů jako jsou Joomla, Grav, OpenOffice.org, LibreOffice a mnoho dalších, převážně testováním, zpětnou vazbou, psaním dokumentace a překládáním rozhraní do češtiny. Také si občas kupuju různé služby/knihy/aplikace podporující lidi kolem svobodného softwaru (třeba HumbleBundle). A posledních 15 let na domácím počítači používám Linux a nelituju toho.

Jezdím v hybridních autech japonské provenience už desátým rokem a najezdil jsme s nimi více než 150 000 kilometrů. Nedám na tuto technologii dopustit. Opravdu děkuji prodejci aut, který nás na hybridní auto upozornil a dopodrobna popsal, jak se v takovém autě jezdí a jaké jsou jeho výhody či nevýhody. Od té doby jsem načerpal mnoho informací a praktických zkušeností spojených s provozem takového (pro někoho) "zvláštního" auta. A baterky v něm vydrží určitě víc, než ta v mém mobilním telefonu.

Používám Manjaro Linux, KDE, GIMP, Inkscape, GRAV, LibreOffice, Vivaldi, Android a Atom, někdy taky OpenShot, Joomla, Audacity a Google Chrome OS nebo Krusader. Nesmím zapomenout na Wink, Bitwarden, FileZilla, Greenshot a Kali Linux. Na stará kolena jsem objevil Lyx. No a umím dobře používat i Microsoft Windows a Microsoft Office. A právě se snažím trochu proniknout do Blenderu a Synfig Studia. Ještě stíháte? A málem bych zapomněl na Darktable, XnView MP, VLC, 7Zip, yakuake, SoapUI a ksnip...

Když chce někdo v mém okolí tip na zajímavou hudbu, film nebo knihu, zajde za mnou. Mám rád Bacha, Vivaldiho a Händela, Poletíme?, J.A.R, Muchu, MIG 21 a Pokáče, Hm..., Ondřeje Havelku, Tarantina, Von Triera a Kubricka. Taky můžu Cimrmany a Monty Pythony nebo Tondu Blaníka a Jindřicha Šídla. Rád si přečtu Asimova, Kinga nebo Nesbø. Navíc čtu hodně anglicky a na čtečce knih. Občas sleduju kanál Film Europe, poslouchám hudbu na Jamendo a ccMixter.org.

Fotím zrcadlovkou Pentax, kteroužto značku jsem si před lety vybral a dosud neopustil. Fotím převážně gymnastickou dispiclínu TeamGym, což je zatraceně těžká disciplína a stále je to veliká výzva. Už jsem fotil několikrát i mistrovství České republiky. Začal jsem fotit volejbal na úrovni pražského přeboru starších žákyň. To je o dost lehčí. Někdo, kdo by chtěl nafotit akty? Ty jsem ještě nezkoušel. Nikdy není pozdě vyzkoušet něco nového a vzrušujícího.

Tak se to nějak seběhlo, že rád cestuji, stačí se seznámit s dívkou, která pracuje v cestovní kanceláři. Nejdříve jsem několikrát pracovně trávil čas v cizině, hlavně v Německu a Švýcarsku. Pak jsem sjezdil půlku Evropy, ale mám za sebou i exotičtější destinace jako je Thajsko, Kuba nebo Kapverdské ostrovy. V zimě obrážíme na sjezdových lyžích kopce v Rakousku, Německu nebo Itálii, občas i Francii. Cestujeme po České republice, hlavně po památkách a různých historicky významných místech. A poslední velký výlet jsme s rodinou absolvovali na východě USA.

Nemám fyzické předpoklady pro to, abych nějak aktivně sportoval. Už na základní škole jsem měl na vysvědčení trojku z tělocviku, a na gymnáziu si při přeskoku přes kozu, zlomil ruku. Mou královskou disciplínou je, oproti všem předpokladům, stolní tenis. Za ta léta s dětmi jsem začal jezdit na lyžích a na kole. Zkusil jsem spoustu sportů, ale fakt na to nemám vlohy. A šachy mi taky moc nejdou. No tak už mi zbývají jen e-sporty...

Mé začátky s počítači jsou logicky spojeny s hraním her. Nejdříve na osmibitovém Atari, později na klasickém PC AT. Pak jsem pořídil první konzoli od Nintenda - Gameboy. Pak upgradoval na Nintendo Wii a teď máme doma Nintendo Switch. Pokud mám zmínit své oblíbené hry, zmíním International Karate, Need For Speed, Nintendo Game & Watch sérii nebo Asphalt 9 a Lonely Mountains : Downhill. Je to ale jen zlomek toho, co mám rád.