24
čec
2019
14:04

Zelenáč fotí - Díl 2 - Co jsem používal a co používám teď

V minulém díle jsem nakousnul to, že jsem zvažoval, jestli setrvat u ultrazoomů nebo upgradovat na zrcadlovku, byť tu nejlevnější. Zrcadlovka vyhrála, nicméně si pořád stojím za tím, že Minolta Dimage Z3 byla velmi dobrým fotoaparátem, přesně pro naši rodinu. Dlouho jsem řešil, jakou zrcadlovku si vlastně pořídím, protože rozpočet byl poměrně "našponovaný" a chtěl jsem ostatně to nejlepší, s čím se mohu do svého rozpočtu vlézt a to bohužel nemusí být to nej, protože to všichni znají - entry level.  Po mnoha týdnech pátrání a zvažování jsem se prostě stal ideálním kandidátem na vlastnictví zrcadlovky Sony Alpha A230.

Jenže když jsem ji šel do kamenného obchodu koupit, zaskočil mne prodavač otázkou, jestli jsem pevně přesvědčený o tom, že chci Sony. Vysvětlitl jsem mu, že modely od Nikonu či Canonu splňují v entry level třídě také mé požadavky, které jsem zmínil a naznačil, že by to asi bylo lepší. Ovšem chtějí za to podstatně více peněz, než Sony, jsem k tomu dodal já. Jen pro představu - má sestava byla v té době za nějakých 13 000 Kč. Po plodné diskuzi mi byl nabídnut Pentax, protože se pohyboval na pro mne snesitelné cenové úrovni přesně mezi Nikonem/Canonem a Sony.


Postřeh 1: Nákup zrcadlovky si dobře rozmyslete, protože s nákupem se "uvážete" k jednomu výrobci. Tělo můžete vyměnit za jiné, kvalitu snímků vám vylepší objektivy. Nejsou úplně nejlevnější, nicméně dají se využívat i s jinými těly fotoaparátů od stejného výrobce. Ale ne sdílet s těly různých výrobců. Nákupem zrcadlovky vlastně koupíte i platformu pro vaše příští působení.


Postřeh 2: Trochu jsem tozjednodušil, když jsem tvrdil, že nelze používat objektivy Canon na např. Sony. Jde to, jsou k tomu zapotřebí speciální adaptéry. Ale je to takové trochu přes ruku. Proto tvrdím, že to vlastně není možné.


Po několika dnech rozmýšlení jsem dospěl k tomu, že i ten nejlevnější Pentax nabízí v základu překvapivé vlastnosti, které mají fotoaparáty jiných výrobců až ve vyšších třídách a tedy za podstatně více peněz. Ostatně i ten Pentax byl za více peněz než Sony, ale poměr cena/výkon byl na straně Pentaxu a poměrně přesvědčivě. Oslovila mne například stabilizace přímo v těle zrcadlovky nebo možnost práce na klasické tužkové baterie, samozřejmě jen u některých modelů.

Definitivním vítězem se stal Pentax K-x. A nevadilo mi, že je nabídka objektivů pro Pentax chudší než u konkurence což může být diskutabilní. V té době byl navíc k dispozici za zajímavé peníze. Když jsem se ještě o všem bavil se ženou, "přemluvila" mne k tomu, abych zapátral v sadách a pořídil komplet s dvěma setovými objektivy, konkrétně objektivem o rozsahu 18 - 55 mm a delším 50 - 200 mm. Na několik let se z tohoto setu stal můj miláček. A zcela logicky to byl odrazový můstek k tomu, abych tělo ponechal a vylepšoval sadu lepšími objektivy. A zcela logicky k tomu nikdy nedošlo...

A tady si musím trochu postěžovat. Když jsem se před řadou lidí zmiňoval o tom, že jsem pořídil Pentaxe, byla jejich odpověď poměrně jasná a hodně stejná - je to jen alternativa k lepšímu Canonu a Nikonu u kterých jsem měl skončit, pokud to s focením myslím vážně. Pokud to náhodou neodpískali hned na začátku, protože "entry level" je prostě odpad nejvyššího kalibru a proč s tím vůbec ztrácet čas. Když jsem si však dal tu práci a ukázal, co všechno Pentax K-x umí, striktní názor poměrně měknul. Přišla fáze překvapení. Navíc Pentax je tradiční fotografická značka z Japonska, takže takový propadák to zase nebude (ano, dnes je to "jen" obchodní značka v portfoliu firmy Ricoh). A v rámci osobního rozvoje jsem si doknce naordinoval i základní kurz na ovládání zrcadlovky. Tam jsem měl strach největší. Byl jsem jediný Pentaxák, ale nikdo se nesmál a neškatulkoval. Byl jsem schopen dělat vše, co ostatní a nikdo to neřešil. Jestli si vzpomenu, přidám však i pár historek o tom, jak se vedoucí kurzu snažil zesměšnit svobodný software, protože jediné správné a nejlepší jsou produkty od Adobe...

Já jsem k tomu přistupoval zcela bez předsudků, spíše tedy bez zkušeností. Chci fotit, vybral jsem si zařízení, které si myslím, že využiji a teď je čas se s ním naučit pracovat. Zalehl jsem do knih a začal studovat teorii a učit se ji na praktických příkladech. Jenže jsem neměl žádné speciální ambice - fotil jsem na automat, občas přepnul na manuál a zkoušel. Také jsem přece navštívil fotografický kurz, který mi v ovládání zrcadlovky v lecčems pomohl.

Skončili jsme se ženou u dvou dětí a to se pořád něco děje. Jezdili jsme na výlety či dovolené a děti se účastnily různých školkových a školních akcí. A začal jsem registrovat první rozdíly - špatné osvětlení na školní akci, moc rychlé dítě v parku nebo nesprávně "dlouhý" či "široký" objektiv. 

Byl jsem schopen se s tím poprat. Řešil jsem chvíli jak fotky ukládat, jak je třídit, na co je ukládat a tak. Ale s tím jsem si poradil poměrně snadno (a zmíním to později). Ve svém okolí jsem byl brán za toho, co fotí tím velkým foťákem a asi to nějak umí. V podstatě mi ultrazoom přestal chybět.

Text je dostupný pod licencí :



Může se vám líbit