25
čec
2019
13:54

Zelenáč fotí - Díl 1 - Představení se

Jmenuji se Svatopluk Vít a jsem fotograf zelenáč. Ne profesí, jen ryzí amatér - samouk. A taky jsem ajťák profesionál, který je poměrně zběhlý v technologiích. Narodil jsem se v sedmdesátých letech minulého století a dětství prožil na Severní Moravě, v hornické Karviné. Posledních dvacet let jsem usazen v Praze. Focení jsem se nikdy nějak speciálně nevěnoval, nemůžu to ale říct o počítačové grafice. Svého času jsem se živil i jako grafik a sazeč a vytvářel jsem pro jiné třeba vizitky a vydával městský časopis. Ono to tak nějak vyplynulo, když jsem byl zdatný s tím počítačem. Prostě jsem to přidal ke svým znalostem a jak jsem zjistil později, jistý talent tam je.

Dříve (a ukotvěme to v devadesátých letech minulého století) to totiž bylo tak, že typický ajťák uměl počítač nejen navrhnout a sestavit ze součástek, navíc uměl spoustu věcí v software. A to byl ten nejlepší základ pro mou pozdější profesionální kariéru. Malý test. Pokud víte, co tajemné názvy znamenají, tu dobu jste zažili a víte, o čem mluvím. Co vám říká CorelDRAW? Nebo Ami Pro? Či snad Harward  Graphic? Nebo také Text602 a MAT. Všechny byly programy, ve kterých se dělalo něco s počítačovou grafikou.

Mé počátky fotografování lze časově zařadit poměrně snadno. V roce 2001 jsem se oženil. Se ženou jsme hodně cestovali a pořizovali spoustu fotek. Měli jsme poněkud pokročilejší kompakt od Minolty, konkrétně to byl model Minolta Freedom Zoom 130 Date.  Byl to japonský kompakt, měl zoom a fotil poměrně solidně. Nafotili jsme s ním nekolik tisíc fotografií. Vydržel nám dlouho (až do roku cca 2010). Už v době, kdy jsme jej pořizovali, blížil se konec klasických fotoaparátů na film (myslím v masovém měřítku). 

V roce 2005 jsem přesedlal do vod digitální fotografie a to modelem Minolta Dimage Z3. Tohle byl naprosto báječný kus hardware, který mne naučil základy toho, co umím dnes. Nejenom v tom, jak fotit, ale také jak zpracovávat v počítači fotky, jak je katalogizovat a jak ukládat. Objektem zájmu se stala kočka, kterou jsme si pořídili. Brzy přišla velká změna, protože se nám narodila první dcera. A z ultrazoomu lezly tisíce fotek. Podle dobových recenzí nabízela "zettrojka" velmi kvalitní výstup s bohatými možnostmi focení za poměrně rozumnou cenu. Byl to vrchol své kategorie, nad kterou pak už byly jen digitální zrcadlovky.

A teď malá odbočka - rád zkouším akternativy a někdy mne moc nebaví jít s davem. Vymýšlím způsoby, jak se drobně odlišit, ale určitě ne za každou cenu a už vůbec ne do nějakého extrému. Na druhou stranu si dokážu vnitřně obhájit i vyšší investici, pokud budu přesvědčen, že je to pro mne výhodné. Jako důkaz toho, že nerad splývám s davem, bych řekl třeba to, že posledních 15 let na svém domácím počítači nemám operační systém od Microsoftu. Jsem totiž linuxák. A s tím se snoubí i používaný software. Mám spoustu zkušeností se svobodným softwarem a vím, že je opravdu dobrý. Jsem prostě přesvědčen o tom, že když se naučíte daný nástroj používat ke své spokojenosti, je jedno co používáte. Uživatelé obvykle neřeší to, jestli pracují s programem A nebo B. Oni řeší úlohy - chci se dívat na internet, chci si prohlédnout fotky nebo napsat úřední dopis. A jestli používám Google Chrome, Irfan View či Microsoft Office je úplně jedno. Pokud řešíte otázku nákladů, nemusíte nutně slevit z nároků, jen se poohlédnout jinde. Proto Linux, proto GIMP a Inkscape a nebo také LibreOffice. A v poslední době i Synology a DarkTable.

Kolem roku 2010 jsem dospěl k závěru, že bych dokázal "uživit" zrcadlovku. Ultrazoom od Minolty postupně stárnul a nastal čas výměny. A ceny nejlevnějších zrcadlovek spadly tak, že ceny dobře vybavených ultrazoomů byly leckdy i vyšší, než základní zrcadlovky se setovým objektivem. Byť levnější, stále je zrcadlovka ve srovnání s ultrazoomem o řád lepší. A protože s davem jsem nechtěl jít a chtěl jsem využít potenciál poměru cena/výkon, dospěl jsem k tomu, že nejlepší bude zrcadlovka, konkrétně ta od Sony. Zvažoval jsem nákup modelu Alpha A230. nastudoval jsem k tomu co se dalo, navštívil kamenný obchod a bavil se se spoustou lidí. Jenže se mi pak do cesty dostala i modelová řada K od Pentaxu. A začala má láska. Pořídil jsem Pentax K-x a zamiloval se.

A když jsem si založil blog, chci se s vámi podělit o svůj příběh, o své starosti, rady, nápady a třeba si nechat okomentovat své výtvory (z čehož mám hodně velké obavy). Jak jsem se do světa digitálních zrcadlovek ponořovoval více a více, narazil jsem na spoustu nejasností a chybějících informací. Na ty nejpalčivější jsem vyzrál a chci se podělit o názor na ně. Dnes fotím amatérsky jeden sport, který není moc masový, ale přitom přináší poměrně dost emocí. Ale o tom později.

Očekávejte zde na blogu všehochuť o tom s čím bojuje amatér při focení netradičního sportu nebo jak do svého koníčka zapojuje svou lásku k svobodnému software. A tipy a triky a kecy apod.

Text je dostupný pod licencí :



Může se vám líbit